Staňkov je nejen mezilehlou stanicí na trati 180, ale je také výchozí stanicí pro vlaky místní dráhy 182 do Poběžovic, zprovozněné v roce 1900, neboť tato dráha odbočuje z trati 180 odbočkou Vránov asi 2 kilometry za staňkovskou stanicí směrem na Domažlice. Počínajÿ stሴʉicí Staňkov spadá také organizačně trať 180 až ke státní hranici pod uzlovou železniční stanici Klatovy.
Staniční budova stojí v traťovém kilometru 148,819. V přízemí je umístěna dopravní kancelář a hala pro cestující, sloužící jako čekárna a výdejna jízdenek, v horním patře budovy se tak jako mnohde jinde nacházejí ubytovací prostory. Zastřešený prostor před nádražní budovou je z obou bočních stran ukončen výběžky novějších přístaveb. Ve stanici dříve fungovala také dnes již dávno neprovozovaná restaurace a podobně dopadla i trafika, které sloužil atypický výčnělek budovy v zastřešeném prostoru. Do haly i vlastního prostoru stanice byl v roce 1956 instalován staniční rozhlas, kterým dodnes výpravčí vyhlašují příjezdy vlaků. Pro řízení provozu ve stanici pak slouží výpravčím reléové zabezpečovací zařízení třetí kategorie umístěné v dopravní kanceláři.
Kolejiště stanice se nachází částečně na vysokém náspu nad řekou Radbuzou (ta protéká vpravo od kolejiště) a je ovlivněno právě vznikem místní dráhy do Poběžovic, která si vyžádala jeho rozšíření o koleje č.5, 7 a 9. Dnes se skládá ze čtyř dopravních kolejí (č.1, 2, 3 a 5), přičemž koleje č. 1, 2 a 3 jsou určeny pro všechny vlaky a kolej č.5 pro nákladní vlaky, dále z manipulačních kolejí 4, 7 a 9 a několika kusých kolejí, včetně odbočky vedoucí do remízy určené pro pracovní stroj MUV 69.1 290. Přesné rozmístění kolejí je patrné z plánku. Významnou kulisou kolejiště je kamenný silniční nadjezd nad domažlickým zhlavím. U manipulační koleje č. 4 stojí skladiště, u koleje 7 na plzeňském zhlaví betonová nakládací rampa. Mezi železniční garáží a kamenným nadjezdem zarůstalo dlouhou dobu již nepoužívané stavědlo č.2. Nepřehlédnutelnou stavbou je věžová vodárna, která sloužila svého času k napájení parních lokomotiv. Stojí u koleje č. 7, téměř naproti výpravní budově, a patří k ní ještě druhá budova čerpací stanice stojící u břehu blízké řeky Radbuzy. Obě budovy pocházejí z roku 1901. V budově vodárenské věže ve stanici se nacházelo čerpadlo s parním strojem z roku 1888, který je nyní v majetku plzeňského Iron Monument Clubu, a který čerpal do zásobárny vodu z Radbuzy. V koleji č. 3 na domažlickém zhlaví se dodnes nachází popelová jáma, další pozůstatek po parním provozu na místní dráze. Napříč pod celým kolejištěm se táhne klenutý propustek pro malý přítok do Radbuzy, je ale uzpůsoben i pro průchod pěších osob.
Ve stanici dnes staví nebo se zde křižují všechny osobní vlaky, mezistátní rychlíky projíždějí. Dříve častý pohled na motorový vůz místní dráhy do Poběžovic, stojící na koleji č.2 u nádražní budovy, je dnes již vzácnější, neboť osobní doprava do Horšovského Týna je provozována jen o víkendech. Pro občasnou nakládku dřevní kulatiny se dodnes využívá rampa u manipulační koleje č.7, jinak nákladní vlaky stanicí většinou jen projíždějí, neboť délka kolejí neumožňuje delším vlakům křižování.
žsts Staňkov na fotomapě serveru Mapy.cz
Historické fotografie stanice:
